Soustruh místo motorky

Adresa na Podnikatelské ulici mi byla známa, ale žádná z používaných navigací firmu KTD Technologies přímo nenabídla. Při příjezdu do cílového místa mi v průhledu do oploceného uzavřeného areálu bránila obrovská zeď z pivních přepravek. To asi nejsem správně, pomyslel jsem si a vrátil se na začátek ulice. Ale byl jsem… Ivan Šedivec již zanedlouho čekal před vstupní bránou.

Hala, kterou si Tomáš Duspiva ke svému podnikání pronajímá, je z hlavní ulice ukryta za onou masou přepravek lahví plzeňského moku. Po vstupu dovnitř mi bylo okamžitě jasné, že zde všechno musí mít své pevné místo – mezi obráběcími stroji, svařovacím boxem, měřicím zařízením a zaparkovanou „ještěrkou“ zbývají úzká místa na průchod. Součástí haly je pak vestavěné administrativní zázemí s příjemnou atmosférou, o čemž jsem se záhy přesvědčil při následné rozpravě u dobré kávy.

Tomáš Duspiva vystudoval obor mechanik seřizovač na plzeňské průmyslovce a následný čas, který by mu zabralo studium vysoké školy, raději věnoval získávání praktických zkušeností. „Prodal jsem motorku a za utržené peníze jsem si koupil soustruh, který bylo nutné repasovat,“ říká mi úvodem. Jak to tak v podobných případech bývá, i on začal při zaměstnání po odpolednech a víkendech doma podnikat. Z jedné práce do druhé. K soustruhu si následně pořídil frézku, a poté i svařovací pracoviště. Kooperoval se svým tehdejším zaměstnavatelem, ale po akvizici firmy měl management obavy z možného střetu zájmů, a tak se Tomáš musel rozhodnout jak dál. V roce 2019 tedy ukončil zaměstnanecký poměr a začal pracovat sám na sebe. Zakázky postupně přibývaly. Prostory sklepa, kde měl výrobní zázemí, již logicky nevyhovovaly, a tak začal hledat a relativně rychle našel nové. „Ve zdejších halách dříve sídlila tiskárna, a díky technologii rotačního tisku zde byly dostatečně nosné podlahy a silné elektrické rozvody. Došlo k potřebné rekonstrukci a my jsme se sem přestěhovali,“ vzpomíná Tomáš Duspiva na dobu relativně nedávnou – na rok 2020. Počet zakázek mu raketově rostl a v letošním roce by měl dosáhnout obratu 20 mil Kč.

Při naší rozpravě klade Tomáš důraz na přístup k zákazníkovi, svoji flexibilitu a řešení na klíč. Od zajištění materiálu od prověřených dodavatelů – což se mu právě v poslední době velmi osvědčilo, až po finální montáž povrchově upravených dílů. Propisovat růst cen materiálů a energií do cen produktů se jim naštěstí díky kusové výrobě daří.

„Kolega mi přeposlal z obecného e-mailu Mazaku zprávu tohoto znění: ‚Požádal bych o nabídku na Integrex 200 nebo 300. Jsme z Plzně.‘ A to bylo všechno,“ vzpomíná na první kontakt Ivan Šedivec. Tímto prý byla započata spolupráce. Zpočátku diskutovali o různých typech vhodných strojů pro zdejší výrobu, včetně aditivní technologie, až nakonec dospěli ke shodě na stroji Variaxis i800 Neo ve standardním provedení se 40pozičním zásobníkem nástrojů. A díky tomu, že bylo centrum v Evropě na skladě, bylo do Plzně dodáno do měsíce od podepsání smlouvy. Stroj byl dokonce osazen silovým vřetenem s upínacím kuželem CAT50. To bylo důležité pro jednotné nástrojové vybavení se stávajícím strojem na dílně. „Poměrně dost jsem si o japonských strojích načetl a japonská preciznost a kvalita zpracování je bezkonkurenční,“ vzpomíná Tomáš Duspiva na primární důvod volby konkrétního výrobce a pokračuje: „Následná podpora ze strany Mazaku, a to jak po technické stránce, kdy mi byly prezentovány jednotlivé technologie obrábění, včetně aditivních, tak i pomoc s financováním stroje, byla pro mě velmi důležitá. Jednoduše řečeno, když se řekne podpora a spolupráce, synonymem toho je pro mě značka Mazak a její lidský přístup.“

Po ustavení stroje při posledním úkonu a jeho předání „Maza-Check“ přijel japonský specialista, který po několikahodinové kontrole odcházel spokojený se slovy, že stroj je perfektně ustavený a seřízený v odchylce na celém stole a všech pěti osách v několika mikronech. „Povedlo se nám s panem Šedivcem naplánovat dodání stroje tak, že jsem si ho v podstatě nadělil ke svým 25. narozeninám. Takže jsem si dal poměrně vysokou laťku v hodnotě narozeninových dárků,“ říká Tomáš s nadsázkou.

Ivan Šedivec vzpomíná na okamžik prvního školení, kdy mu aplikační inženýr překvapeně volal, že tým pana Duspivy již první den začal v Mazatrolu samostatně programovat. „Nesrovnávali řídicí systém se stávajícím, který mají na dílně, ale přijali Mazatrol za svůj a začali na něm pracovat.“ Tomáš Duspiva jej doplňuje: „Všichni jsme byli z předchozí firmy odkojeni německým dodavatelem řídicích systémů. Bylo pro nás velmi těžké vystoupit z komfortní zóny a začít se učit něco nového. Tehdy první pocit, který jsem měl v oné školicí místnosti, byl: ‚co jsem to udělal‘. Ale vědomí volby špičkového stroje mé černé myšlenky zahnalo. Mazatrol je intuitivní, napovídá obsluze. Když umím v tomto systému, v podstatě jsem schopen okamžitě začít pracovat s jakýmkoliv jiným strojem z produkce Mazaku,“ vyzdvihuje Tomáš výhody plynoucí z jednotného systému řízení, který je prý pro něj prvořadým kritériem volby dalšího stroje.